Dovolte mi, abych Vás krátce seznámila s mými kynologickými začátky.

Už jako malá jsem většinu času trávila venku se zvířaty. Mými společníky byli kočky, králíci, drůbež atd. Koho jsem však postrádala, byl nějaký pejsek.
Babička v Brně sice měla německého ovčáka s rodokmenem Arta, ale to jsem byla ještě moc malá.
Když mi bylo šest let, přestěhovali jsme se kvůli tatínkovu angažmá do Prahy do hotelového domu, kde přicházelo v úvahu držet jen malé hlodavce.
První pes, který byl můj alespoň několik týdnů, byl anglický pointer Jackie v jugoslávské Dalmácii, který nikomu nepatřil. Spal na našem hotelovém balkóně a věrně nás doprovázel na pláž i na všechny koncerty mého táty na ostrově Svatý Stefan, kam jsme ho vždy museli dopravit naším autem, jelikož jinak za ním neúnavně běžel. Do Čech jsme kvůli němu odjížděli ve tři hodiny ráno, aby nevěděl, že jedeme pryč. Dodnes si to vyčítám, ale tenkrát se nedalo nic dělat. Připomíná mi ho pár diapozitivů a kresba od pana Miloše Nesvadby na kamínku z pláže. Byl to nezapomenutelný pes.
Jaká byla moje radost, když jsme se v roce 1971 přestěhovali do družstevního bytu v pražských Dejvicích a já dostala odrodičů svého vysněného pejska. Byla to fenka MALÉHO KNÍRAČE PEPŘ A SŮL Gejša Toy od manželů Mezerových. Dodnes jsem rodičům velmi vděčná, že se snažili vybrat mi
                      kvalitního jedince a také se jim to povedlo. Gejša byla nejen pěkná, ale i velmi chytrá. Chodily jsme spolu na cvičiště do Braníka, kde fenka cvičila převážně vedle německých ovčáků. Bylo mi s ní krásně, ale bohužel pouze rok. V mém brněnském rodišti ji přejelo auto. Jistě si dovedete představit zoufalství dvanáctiletého dítětě, kterému jeho psí kamarád umírá v náručí.
   Vše bylo ještě horší vzhledem ke skutečnosti, že se maminka zalekla mé kynologické zanícenosti a o dalším psovi nechtěla  vůbec slyšet.
Půjčovala jsem si od sousedů milou dlouhosrstou kolii Astora, kterému jsem věnovala většinu svého volného času.
 Teprve v roce 1975 jsem si konečně přivezla domů svého dalšího pejska. Hurá !!!!!!!!!!! Tentokrát to byla fenka STŘEDNÍHO KNÍRAČE PEPŘ A SŮL Jackie Tonvery od paní Dosoudilové. Vybírala jsem si chovatelskou stanici i otce štěněte. Toužila jsem po potomkovi psa ICH. Jeffrey Modrý Sníh. Nad jménem od písmene "J" jsem vůbec nepřemýšlela. Samozřejmě to byla Jackie po mém jugoslávském kamarádovi. Nastalo blaho. Fenka byla opět pěkná a hlavně
 výborná v povaze. Dojížděly jsme z Dejvic každou sobotu na kníračkářské cvičiště do Dolních Počernic, které vedl pan Jiří Rousek, jemuž vděčím za mé výcvikové základy a děkuji za trpělivost i toleranci mé paličatosti. Na tomto cvičáku jsem se také seznámila se svým budoucím manželem Tondou. S Jackií jsme složily mnoho zkoušek služebního lavinářského a záchranářského výcviku (např. ZVV2, ZLP2 ZZP2 atd.) a absolvovaly velké množství závodů s výbornými výsledky. Fenu jsem uchovnila a v roce 1979 odchovala první vrh na svou chovatelskou stanici Alké (řecky síla). Otcem štěňat byl krásný a pracovně vedený ICH. Aron Modrovous mého ještě jen kamaráda Tondy.
Z tohoto jejího jediného vrhu jsem si ponechala fenku Atmu (latinsky duše), se kterou jsem též intenzivně cvičila a skládala zkoušky. Výstavně byla také úspěšná. Stejně jako její matka, tato fenka odchovala jeden vrh.
V roce 1983 jsem se vdala, narodil se mi syn Lukáš, přestěhovala jsem se do Suchdola a na psy nebylo tolik času.  Necvičit jsem vydržela asi pět let. Pak jsem jela na soustředění lavinářských psů a byla jsem v tom nanovo a z mého kamaráda Tondy se stal můj partner.
V roce 1988 jsme díky naší kamarádce MUDr. Radaně Zachové importovali z Belgie naši první fenu MALINOIS Mero du Maugré.
Na Silvestra téhož roku mne bohužel opustila moje milovaná Jackie a potom já Suchdol. Přestěhovala jsem se na Žižkov a naše psí
smečka byla čtyřčlenná. Kromě mých dvou fen a Arona do ní patřil ještě velký knírač Argo od Střebovky, kterého si Tonda vzal k sobě, když se jeho páni rozváděli a ani jeden ho nechtěl.
Odstěhovali jsme se na Smíchov, kde nás roku 1999 opustila moje drahá Atma.
 V roce 1990 se narodila naše první dcera Janička.
O rok později jsme odchovali první dva vrhy malinois. Z toho prvního  jsem si nechala fenku Acré a z druhého psa jménem Bain. Bohužel jsme ale přišli o Arona.
Velký zlom nastal v roce 1992, kdy jsme kvůli dětem i psům vyměnili Prahu za malou vesničku u Mníšku pod Brdy, kam jsem jezdila s rodiči na chalupu a začali jsme se opravdu intenzivně věnovat psům.
Krátce po stěhování jsme díky našemu kamarádovi Filipovi Novákovi importovali z Anglie první border kolii do ČR. Jmenovala se Mobella Jackie a byla skvělá.
Rok 1993 byl velmi pestrý. Do ČR k nám přijel z Rakouska první AUSTRALSKÝ SILKY TERIÉR - fenka Berguna Blue Angel of Walkabout Creek.
Na Mikuláše se nám narodila druhá dcerka Anetka a koncem roku jsme s kamarádkou Radanou přivezli naše první HAVANSKÉ PSÍKY.
Roku 1994 se narodil v naší stanici v ČR úplně první vrh silky teriérů a naše první border kolie a havanští psíci.
Pro ČIVAVU Žany pod Měndou jsme si k chovateli jeli v roce 1997 a pro nového pejska na agility - PARSON RUSSELL TERIÉRA jménem
Bastien Blind Date v roce 1999 na Slovensko.
V roce 2000 se narodil Vrh "A" čivav.
O dva roky později jsem se stala rozhodčí exteriéru psů proplemeno belgický ovčák a domů jsme si přivezli fenku JORKŠÍRSKÉHO TERIÉRA Aillyn z Denveru,která měla poprvé štěňátka v roce 2005.
Posledním plemenem je u nás od roku 2005 fenka JACK RUSSELL TERIÉRA Harakiri Bohemia Platina.

Doufám, že jsem Vás svým vyprávěním příliš nenudila.
Pokračování ze života naší kynologické rodiny a podrobnosti ohledně dalších pejsků a vrhů u nás najdete na
stránkách jednotlivých plemen a v sekcích výcvik, výstavy a novinky.

Vaše Alexandra Grygarová